Člověk se nesmí vzdávat - malá úvaha věnovaná jedné ženě

1. října 2009 v 23:05 | it |  názory

Komentář jedné ženy, kterou vlastně ani neznám, ale mám pocit, že jsem se s ní už někdy v životě setkal, mi dnes po celý den nešel z hlavy a jen na ní jsem myslel a nad jejím osudem přemítal. Nesnažte se pátrat kdo to je, kvůli tomu to nepíši, ale napadlo mi o tom jen napsat, jak se na to vše svýma očima dívám.
Připadlo mi dost smutné jak komentář, hlavně jeho závěr, napsala, že láska v jejich manželství vyprchala a teď žijí již spolu jen jako přátelé kvůli dětem. Ale má pravdu, je to jediná dobrá cesta, nejlepší řešení, protože je to pro děti, které rozluku rodičů těžce nesou. V tomhle případě se každý rozumný člověk aspoň do doby jejich dospělosti rád obětuje. Pro její útěchu musím zde jen doplnit že takových rodin je víc. A dokonce si dovolím tvrdit, že převažují. Málokdo se k tomu přizná.
A proč mne právě tahle žena tak upoutala? Asi proto, že jsem se už dlouho s takovým člověkem, který píše jasně a bez zábran, když o sobě mluví, nesetkal. Velká poklona.
Lidé se většinou za své problémy v rodině stydí i když nemají proč. Většinu problémů zametou pod koberec a dělají navenek jakože nic.
A proč zrovna tahle žena se rozhodla hubnout, dostat svou původní váhu zpět? Nad tím jsem taky trochu přemýšlel. Možná ji právě k tomu přivedl nesoulad v rodině, odcizení s mužem… to však nemíním rozvádět, to nejlépe ví, jak to bylo, sama.
Zkrátka a jasně potřebovala si dokázat že je stále ta žena, kterou je třeba milovat. Potřebovala po takovém zklamání najít znovu pevnou půdu pod nohama, být na sebe hrdá. Vážit si sama sebe a proto začala na sobě pracovat. Taková sebezáchova, kterou každý z nás potřebuje. Začala bojovat, nevzdala se a nad sebou zvítězila.
Co dodat na závěr? Možná je všechno s tou ženou úplně jinak. Ale proč bych tu malou úvahu aspoň tu nenapsal a třeba se najde jiná žena, které těch pár řádek jinak pomůže. Člověk se zkrátka nesmí vzdávat…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eWunka eWunka | Web | 2. října 2009 v 16:14 | Reagovat

Až se bojím sem přidat komentář... :-) Nebudu svou situaci nijak rozpitvávat, nehodí se to tady a teď. Nicméně ti chci poděkovat, jak mne oceňuješ. Jsem šťastná za své děti a teď jsou pro mne to nejdůležitější a budou celý život. Jen pak, až budou mít své životy, třeba sito své "jiné" štěstí někdy najdu... život je dlouhý :-)
Každý má právo na lásku, to dodám zase já.
Snad tenhle tvůj článek několu pomůže...

2 Miss Hašlerka Miss Hašlerka | Web | 2. října 2009 v 21:06 | Reagovat

je to pěkně napsaný to jo... Já znám takovejch rozpadlejch rodin až je to hnus, moje holka je z rozpadlý rodiny, co jsou rozvedený a žijou spolu v jednom bytě, protože ani jeden neni schopnej se odstěhovat, prej je to k nevydrzeni, myslim ze trictvrte lidi (14-19let) co znám jsou z rodin rozpadlech.. a je to smutný hodně smuný...

3 eWunka eWunka | Web | 4. října 2009 v 18:12 | Reagovat

Myslím, že moje rodina není rozpadlá. Naopak, udržujeme doma rodinu v klidu a teple, ale jen jako dva kamarádi. Nikdy bych nesnesla, aby mé děti byly vychovány v dusné atomsféře, kde se dva hádají.  Naštěstí jsme s mužem rozumní a umíme spolu mluvit a dohodnout se. Občas se samozřejmě za ruku chytneme, nebo se obejmeme, ale taková ta zamilvanost a touha po sexu každý den je pryč. Možná se to jednou ale vrátí, až budou děti větší. Zrovna věnujeme max.pozornost jim. Každopádně jen chci zdůraznit, že naše rodina určitě rozpadlá není.. Jde spíše jen vztah mezi ženou a mužem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama